THE MECHOLUPY UNITY

Ibn Warraq - Proč nejsem muslim I.díl

----Mezináboženský dialog----

Ibn Warraq v rozhovoru se Stephenem Crittendenem (The religion report)

Sekularizovaný muslimský intelektuál Ibn Warraq (není jeho pravé jméno) se narodil na indickém subkontinentě a vzdělával se na Západě. Věří, že velké islámské civilizace minulosti byly založeny navzdory Koránu, ne díky němu a pouze zesvětštělý islám může pomoci muslimským zemím od fundamentalistického šílenství. Doufá, že se mu podaří udržet v tajnosti svoji identitu.

Ibn Warraq je pseudonym, používaný autorem dvou kontroverzních knih Proč nejsem muslim a Hledání historického Muhammada. Jméno Ibn Warraq je jedno z tradičně adoptovaných jmen pro disidentské autory během historie Islámu. A v tomto případě ho Ibn Warraq používá, protože má obavu o svoji bezpečnost. Věří, že jsou průměrní (umírnění) Muslimové, ale že Islám jako takový není. A říká, že nastal čas pro „západní“ muslimy a západní politiky jako je G. Bush a T.Blair k zastavení odmítání role Islámu v násilnostech 11. září.

Stephen Crittenden: myslíte si, že islámští vůdcové na celém světě kromě Talibanu nemají pocit, že útok 11.září representuje jejich velkou krizi-velkou krizi islámu- případně i více, než si připouští Amerika?

Ibn Warraq: Problém samozřejmě tkví v tom, že neexistuje v islámu někdo jako papež, takže kdo jsou vlastně islámští vůdcové? Jsou tu různé typy vyhlášených islámských filosofů a řečníků, příležitostně odkazujeme na univerzitu Al Azhar v Káhiře jako druh autority, ale ve skutečnosti zde neexistuje žádná hierarchie ani žádný islámský mluvčí. Ovšem, že různí islámští filosofové, myslitelé a řečníci, kteří se u příležitosti, jako bylo 11. Září, rozhodli hlásat, že se stalo něco drastického a že teď je pravá chvíle k přehodnocení všech věcí, to je jisté. Viděl jsem několik neuvěřitelných prohlášení od lidí, od kterých bych to nikdy nečekal.

Stephen Crittenden: Od koho například?

Ibn Warraq: Například od muftího z Marseilles. Muftí je typ asistenta práva, který je oprávněn vydat náboženský rozsudek. On řekl, že pokud jsou v akci násilní fundamentalisté, a já cituji autenticky: „Odsuzuji pokrytectví muslimských teologů, kteří odmítají kritizovat teologii, která se podepisuje pod veškeré toto násilí.“ Ostatní zajisté jdou po stejné staré cestě, říkají: „Dobře, my si nesmíme plést islám s islámským fundamentalismem“, blablabla a samozřejmě se nic neděje. A naneštěstí toto je druh lidí, které, zdá se, poslouchají politikové.

Stephen Crittenden: Co myslíte, že se stalo, že se stalo islámu 11. Září?

Ibn Warraq: Já si samozřejmě nemyslím, že by se něco stalo islámu 11. Září, vždycky jsem věděl, že to bylo stejné jako kdykoli jindy. Pouze to jednoduše podtrhuje, co jsem se snažil říci posledních šest let a jiní lidé, odvážnější a více informovaní, než já, to říkali ještě daleko dříve. To, co se stalo 11. Září je něco uvnitř islámu, jeho esencí v určitém smyslu. Maxim Rodinson, www.secularislam.org/…rodinson.htm , velký francouzský islamolog říká, že násilí je „existenciálním islámem,“ to je to slovo, které použil, mínil fundamentalismus jako něco neodmyslitelného, jako základní důsledek islámu samotného. A nyní, myslím poprvé právě ve Francii, nastal úplný průlom ve způsobu diskuse o islámu. Určitě v konzervativních novinách, ale také v levicových časopisech jako Marianne a denících jako Figaro, začali kritizovat islám velice, velice principiálním způsobem. Zveřejňovali velmi rozsáhlé články, které jsem psal s přítelem, byly skoro na celou stránku. A to byly ty velké noviny. A to je naprosto, naprosto mimořádná změna. Dva roky zpátky, když vyšla moje kniha, byla ve francouzské edici prakticky bojkotována. Dnes o mě píše francouzský tisk vpředu, uprostřed i vzadu. Ale v Anglii, bohužel, až na výjimky, které začínají mluvit, jsou intelektuálové islamisticky a politicky korektní a netroufají si použít slovo islám v souvislosti s terorismem. Následují nyní cestu politiků. Myslím, že to je docela ironické, oba, Bush i Blair, jsou dva vůdci, kteří přivedli náboženství do politického života, a nyní jsou těmi, kteří odmítají použít slovo islám, když mluví o terorismu. Oni nechtějí porozumět tomu, co se děj e, budou opakovat stejné staré chyby. Jestli nechtějí analyzovat situaci a vidět, že islám je motivujícím faktorem za tím vším, tak jak chtějí zastavit tento světový problém? Mě se to jeví naprosto nepochopitelné.

Stephen Crittenden: To je velká otázka pro budoucnost multikulturalismu. A v Austrálii islám nebyl militantní, není jediného nepřítele v Australském národě, a najednou, nálada v zemi se změnila. Co si myslíte o budoucnosti multikulturalismu obecně?

Ibn Warraq: Ano, já souhlasím, to je jedna z věcí, kterou jsem zmiňoval před šesti lety ve své knize. Mimochodem, nechci vypadat, jako chytřejší, než kdokoli jiný. Byl jsem učitelem v Londýně skoro pět let v 70. letech, kdy multikulturalismus byl žádán, a já byl pro, jelikož jsem pocházel z menšiny, uvědomil jsem si důležitost sledování nezápadních kultur v pozitivním smyslu. Ale nyní zjišťuji, že jsme pokročili příliš daleko, poněvadž jsme zdůrazňovali rozdíly, které byly katastrofální pro společnost. A nejen zdůrazňovali rozdíly, přijali jsme totálně falešné představy o tom, co je Západ. Všechno neštěstí na světě, včetně třetího světa samozřejmě, bylo dáváno za vinu zkaženému Západu, a byl to neuvěřitelný nesmysl, co se psalo o kolonialismu a rasismu a tak dále, takže za všechno mohl jen Západ. Samozřejmě, otroctví a muslimové byli hluboce spojeni v obchodu s bílými i černými otroky, islám byl imperialistickým náboženstvím, které zničilo křesťanství na Blízkém východě, ještě nikdo nezmínil tato fakta. V každém případě, zpět k multikulturalismu, nemůžeme doufat, že budeme mít civilní společnost, jestliže si nebudeme cenit stejných věcí, jestliže nebudeme usilovat o stejné cíle a nemůžeme toho dosáhnout, pokud nebudeme řešit rozdíly. Musíme nejdříve sdílet základní hodnoty a zdá se zásadní, že jdeme dál za rozdělující multikulturalismus, který v podstatě znamená Západní nátlak, pozice Západu, nedostaneme se nikam, dokud nevyslovíme věci, které jsou hodnotami pro nás, jako odluka církve od státu, liberalismus, demokracie, hodnota racionalismu, diskuse o našich problémech atd. A ještě k tomu, naši vůdcové byli neuvěřitelně povrchní. Dávali stále více peněz na rozeštvávání lidí proti sobě. To se mi zdá pomatené. Místo aby učili nově příchozí a imigranty jazyku hostící země, hlavně angličtině v Británii, Austrálii a USA, vyplýtvali miliony dolarů a liber na podporu jazyků, které se učí v Pandžábu, Urdu, Indii, to vypadá jako úplná blbost, jak se mají na světě integrovat lidi do společnosti, když nemluví její řečí?

Stephen Crittenden: Tady v Austrálii často pochybuji zda by slunce a Bondi Beach nakonec mohly vyhrát a možná vytvořit nebo spoluvytvořit nějaký druh hybridní formy islámu v Austrálii. Myslíte, že islám je schopen takového druhu transformace?

Ibn Warraq: Ano, na Západě by to mělo být možné, snažíme se, děláme určité kroky. Je třeba říct, že se nebojíme pohlédnout kriticky na islám, stejně jako jsme to dělali s křesťanstvím a jakýmkoli jiným náboženstvím, způsobem, že jsme kritizovali Bibli, historicko-kritická metoda existuje od 17. Století, od Spinozy a dalších, hlavně v 19. Století v Německu. A ještě nikdo se neodvážil udělat to samé s Koránem. Dokonce i v akademické obci je určité tabu ve vědecké diskusi o Koránu. Dám vám příklad. Můj přítel Christof Luxenberg vydal knihu o Koránu v Němčině která dokazuje, že velká část Koránu musela být napsána v aramejštině, což solidně argumentuje. Brilantní filologické zkoumání Koránu. Ale bylo to bojkotováno, lidé o tom odmítali hovořit, dokonce i v univerzitních kruzích dávali ruce pryč a říkali: „My si nepřejeme urážet city muslimů“. Myslím, že to je nehoráznost. Pokud jsme důslední, pokud jsme trvali na kritice Bible atd., musí být muslimové donuceni podívat se na jejich vlastní náboženství ze stejného úhlu. Žijeme na svobodném Západě, v Austrálii například, a Novém Zélandě, kde je demokracie a svoboda projevu. Měli bychom využít této příležitosti zůstat kritičtí a to je jediný způsob, jakým můžeme pomoci muslimům na Západě. Jak někdo jednou řekl, neupřednostňujme islám tím, že ho ochráníme před osvětou.

Stephen Crittenden: Když mluvíte s mladými Palestinci nebo Syřany na středním východě, často vám řeknou, že chtějí žít západním způsobem života, to je fakt.

Ibn Warraq: Přesně. Ale my nezaostřujeme media na tyto lidi, aby dodávali odvahu jejich pohledu. Věděli jste, že v čase před událostí 11. Září byly jisté demonstrace na podporu Američanů v Iránu? Něco podobného se stalo v Pákistánu, ale vy jste to nikdy neviděli.

Stephen Crittenden: Je jeden z klíčových problémů, kterému islám čelí, jeho arabské kmenové zvyky? Křesťanství se stalo kosmopolitním náboženstvím slova, židovství jím bylo překonáno. Je islám způsobem pokusu na této úrovni, způsobem přeměny celého světa na arabský kmen?

Ibn Warraq: Ano, to je program politického islámu, chcete-li to tak nazývat. Ale uvnitř islámu obecně byl tento proud, který říká, že islám je dokonalé náboženství, že Prorok byl poslední z proroků, a to je povinnost každého muslima přinést toto náboženství celému lidstvu. Je v tom jistá logika, ale to není moje logika, protože já nepřijímám její předpoklad.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Pramen: The religion report www.abc.net.au Přeložil: pym

««« Předchozí text: Úvod do mezináboženského dialogu - část II. Následující text: Kosovo v souvislostech-odpověď Lyšákovi »»»

pym | 7. 7. 2008 Po 17.29 | víra, lidská práva, uloveno v síti | trvalý odkaz | tisk | 82312x