THE MECHOLUPY UNITY

Je načase přiznat si, že Paštúni, etnická skupina stojící za hnutím Taliban, jsou naši bratři (původem židi).

Chávorský průsmyk je klíčovým přechodem mezi Pákistánem a Afghánistánem. Vlády na tomto území nikdy nevládly. Je to totiž země kmene Paštúnů, kteří Chávorský průsmyk hlídají již dva tisíce let. Vyhnali Čingizchána, Brity i Rusáky. A dnes jsou Taliban.

Roku 721 před naším letopočtem Asyřané zaútočili na severní část rozštěpeného Izraele, a odvlekli do zajetí dodnes ztracených deset kmenů, Šimeón, Rúben, Gád, Manasse, Isachar, Neftali, Efrajim, Zabulón, Dan a Ašer. Přesněji řečeno, „ve čtvrtém roce krále Chizkijáše, což byl sedmý rok izraelského krále Hóšey, syna Élova, vytáhl Šalmaneser, král asyrský, proti Samaří a oblehl je. Dobyl je koncem třetího roku. V šestém roce Chizkijášovy vlády, což byl devátý rok vlády izraelského krále Hóšey, bylo Samaří dobyto. Asyrský král vystěhoval Izrael do Asýrie a usadil jej v Chalachu a v Chabóru při řece Gózanu a v městech médských. To proto, že neposlouchali Hospodina, svého Boha, a přestupovali jeho smlouvu. Neposlouchali, a nečinili nic z toho, co přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův.“ Od té doby Židé ztracené kmeny hledají. Neboť dle proroků příchodu Mesiáše a znovuvybudování Chrámu bude předcházet návrat všech ztracených kmenů zpět do země, kterou jim dal Hospodin. V existujících záznamech na hliněných tabulkách, které byly vykopány na území dnešní Sýrie, se o deportovaných Izraelitech mluví ještě v pátém století před běžným letopočtem. Poté se veškeré záznamy o nich ztrácejí. Je známo, že Izraelité byli deportování v rodinných jednotkách, a že si Asyřané ponechali pro své bojové jednotky slavné izraelitské vozataje ze Samaří. Přesto, že starověká Asýrie byla tavícím kotlíkem kultur, ne nepodobná dnešním Spojeným státům, díky deportaci ucelených rodinných jednotek se alespoň někteří mohli ubránit asimilaci. Z Bible a oslavných asyrských reliéfů víme, že Izraelité byli deportování také na hranice médské říše s Asýrií. Médejci poté část Asýrie dobyli, a původní obyvatelstvo z dobytých území vytěsnili na nové východní hranice médské říše. Tj. na území dnešního Uzbekistánu, Číny a Afghánistánu. Na všech těchto územích později existovaly početné židovské komunity, a pokud někteří z Izraelitů unikli asimilaci, jistě se sloučili s těmito obcemi. Co je však pikantní, jsou jména kmenů, které od pátého století, tedy od doby, kdy deportovaní Izraelité mizí z území dnešní Sýrie, ovládaly Střední Asii. Z Buchary vládl širokému okolí, zasahujícímu i do dnešní Indie, Pákistánu a Afghánistánu, kmen nazývaný v různých transkripcích Haftali, Aftali a Naftali. Přesto, že vládli celé oblasti téměř dvě stě let, téměř nic se o nich neví. Ví se však, že s kmenem Haftali sbratřený kmen ovládal další území, nacházející se mezi Indií, Pákistánem a Afghánistánem. Tento sbratřený kmen se jmenoval – Zebula. Král této říše, která razila své vlastní mince, měl titul „mir ha gola“, který je na těchto mincích uváděn. Hlavní město říše Zebula se jmenovalo Baruch. Pokud toto vše jsou pouze náhody, jsou to náhody vskutku velmi zřetězené. Kam však všechny tyto kmeny zmizely? Pokud se vrátíme zpět k textu z Knihy královské a podíváme se na místa, kam byli Izraelité deportování, vidíme, že „usadil je v Chalachu a v Chabóru při řece Gózanu.“ Tato místa byla celkem přesně lokalizována v dnešní Sýrii. Jen řeka se jmenuje Chabur, a město Guzan, tedy naopak. Podle místních asyrských tradic izraelité, kteří byli velmi vzdělaní, odešli kamsi na východ. Ale kam na východ?

Když jedete prstem po mapě na východ, zjistíte, že si pomístní jména nového po-deportačního domova vzali s sebou. Neboť váš prst dojede na místo, kde je jak místo zvané Chávor, tak i řeka Gozni. Řeka Gozni se vlévá do řeky Kábul. Chávorský průsmyk je klíčovým přechodem mezi Pákistánem a Afghánistánem. Vlády na tomto území nikdy nevládly. Je to totiž země kmene Paštúnů, kteří Chávorský průsmyk hlídají již dva tisíce let. Vyhnali Čingizchána, Brity i Rusáky. A dnes jsou Taliban.

Co nám na CNN neřekli je, že Paštúni neuznávají islámské právo šaría. Že sice přijali Islám, ale drží se svého vlastního kodexu, který nazývají Paštunvali či v jiném přepisu Puchtunvali. Tento kodex je vždy nad Koránem a příkazy v něm obsaženými. Co tento kodex přináší? V podstatě starozákonní pravidla v jejich nejtvrdší formě. Bez rabínského hilelského zjemnění. Oko za oko, zub za zub, za smilstvo smrt. Šaría je pro Paštúny příliš jemná. Podle Paštunvali k ukamenování smilníků či hříšníků stačí pouhé podezření, a není potřeba faktů. Tato tvrdost ve vyžadování litery zákona je podle orální tradice způsobena tím, že B-h Paštúny již jednou těžce potrestal za odklon od jeho zákonů. originál článku

««« Předchozí text: Ježíš, muslimové a my Následující text: Politické desatero aneb: Proč mám rád Izrael? »»»

k3x | 10. 8. 2009 Po 00.54 | filosofie...i ta měcholupská, víra | trvalý odkaz | tisk | 865x